As time goes by

...aneb jak jsem déle než 2 měsíce nepsala. Při zjištění že můj poslední článek na blog jsem napsala v září a při vzpomínání na veškeré věci které se od té doby stihly stát,jsem ze sebe vůbec neměla dobrý pocit. Velmi ráda bych to všechno svedla na nedostatek volného času, ale pravdou je že bych lhala, všechno je to o inspiraci se kterou jsem na tom v poslední době mizerně, a to i přes to jak můj život od té doby stihl vygradovat. Navštívila jsem město, které je vždy dobrý nápad (Paris is always a good idea- A.Hepburn), účastnila jsem se Českého Tučňáka, Designbloku a dalších akcí, má kamarádka za tu dobu stihla chytnout mononukleózu a téměř se uzdravit a teplota se snížila o 20 stupňů. Je to až podivuhodné jak ty dva měsíce rychle uběhly. Pevně doufám, že v nastávajícím období budu na blog více myslet a dostanu se k psaní(mnohem) častěji. Prozatím Au revoir :)

podzimpodzimpodzim.

   Je to tady! Listí se zbarvuje, časopisy nás už informují o následujících trendech, obchody zaplavily slevy a na ulici už můžete potkat i jedince v kabátech-Podzim! Kdo by ho nemiloval? Spousta lidí, já vím. Já k nim ovšem nepatřím (a to i přes to, že mám sklony k podzimním depresím) a tak toto mohu psát s nadšením a natěšeností na následující měsíce.

   Parky se zbarví do červeno hněda, počasí se výrazně změní ( výraz ,,zhorší'' mi přijde příliš hanlivý), lidé v metru budou ještě mrzutější (nemohu si pomoct, ale pohled na ty ,,milé'' tváře po ránu mě ještě více motivuje k úsměvu a optimismu-miluji rána) a podvečery se budou trávit v peřinách s filmem či v lepším případě s někým. Překrásný podzim Vám všem :))

List paní a dívek

Jedna z mnoha věcí které miluji na naší chatě jsou kulturní poklady, kterými překypuje. Naposledy to bylo cca 3,5kg  (zhruba 60-70 vydání) Listů paní a dívek z roku 1937. Velmi mě to nadchlo ať už šlo o články o vztazích, inzerci či styl. Pročítáním a fotodokumentací jsem strávila celé odpoledne a mohu říct že míti více času rozhodně bych ho tomu věnovala . 

Post N°1

   V životě každého z nás se potýkáme se začátky a prvními dojmy ať už se jedná o vztah, kariéru či nový kolektiv (př. studia a tak dále...). Na stránkách svého oblíbeného časopisu jsem se právě dočetla, že na vytvoření perfektního prvního dojmu potřebujeme pouze (či až) 5 minut. Ale co když jde o blog? Je to 5 řádek, první věta či celý odstavec? Jelikož při psaní tohoto příspěvku mohu používat backspace, doufejme že to nebude tak těžké jako v každodenním životě, kde tuto klávesu (bohužel) nemáme.

   Blog jsem začala psát asi hlavně proto, že se se psaním velmi ráda setkávám už celý život. Vše začalo když jsem se jako malá (6-7 let), kdy jsem ještě pořádně psát ani neuměla, rozhodla napsat pro maminku svou vlastní verzi(spíše pokračovaní) dobrodružství Ferdy Mravence. Od té doby uběhlo 10 let, aktuálně se zabývám studiem sdělovacích prostředků na střední škole, stylem, literaturou, filosofií a právě přes tyto zájmy se má vášeň pro psaní neustále zvětšuje. Myslím si (doufám), že jsem se psaním v životě ještě neskončila a že tento příspěvek nebude špatný první dojem.

   Vaše M.S.